Rubrika: Blog

Věznice jako černé díry na peníze daňových poplatníků, aneb z vašeho krev neteče!

Věděli jste o tom, že nás náš vězeňský systém ročně vyjde na neuvěřitelných 12.251.152.980 Kč? Ovšem z toho jde 5.844.825.360 Kč na platy zaměstnanců VS, kterých máme v celém vězeňském systému 11 904 na 19 286 vězňů. Z toho tedy, dle Výroční zprávy ze stránek Generálního ředitelství Vězeňské služby, vyplývá, že celých 48% z celkových nákladů, zahrnují platy zaměstnanců VS. Skutečně potřebujeme mít ve vězeňském systému jednoho zaměstnance na necelé dva vězně? Není to příliš velký luxus, zvláště, když uvážíme, že náš státní dluh činil v roce 2020 přes 2 biliony a letos by měl stoupnout na 3 biliony? 

zdroj: ministerstvo financí

Jsme desátá nejbezpečnější země světa, ale máme největší počet vězněných osob ze všech členských států EU. Jak je to možné? Za vším hledejte “prachy”, z kapes daňových poplatníků

Z článku na informačním portálu idnes.cz z roku 2019 je patrné, že Česko se drží na prvních deseti místech, co se týče bezpečnosti. Jsme tedy jednou z nejbezpečnějších zemí světa, což je rozhodně úspěch. 

zdroj: idnes.cz

Ale pozor. Česko má i jedno velmi podivné Evropské “vítězství”. Máme totiž stříbrnou medaili v počtu vězněných osob na počet obyvatel v Evropské Unii. Podle článku ze stránek evropavdatech.cz je před námi jen Litva. Jak je to možné? Inu, Vězeňská služba udává, že celkové náklady vězeňství na jednoho vězně jsou 1740 Kč za den. Ovšem, nesmíme zapomenout, že tohle jsou CELKOVÉ náklady na celé vězeňství, do kterých se mimo jiné řadí i Justiční stráž, výsluhy, důchody a VŠECHNY platy zaměstnancům Vězeňské služby. Kdybychom totiž odečetli od celkové částky náklady na mzdy pro všech 11 904 zaměstnanců, včetně výsluh, důchodů a nákladů na Justiční stráž, které činí 48 % z celkových výdajů, dostaneme se na částku 6 406 327 620 Kč a to je 910 Kč

zdroj: evropavdatech.cz

zdroj: Výroční zpráva Generálního ředitelství Vězeňské služby

Ale v tomto čísle jsou schovány například i náklady na vozidla Vězeňské služby. Z výroční zprávy Generálního ředitelství Vězeňské služby, ovšem vyplývá, že nejvíce investovalo do osobních automobilů. Pořídilo jich hned 52 kusů, kdy každé z vozidel stálo 486 984 Kč. Opravdu potřebuje Vězeňská služba 52 osobních vozidel pro 35 věznic, nebo se jedná o drahý nadstandard, hrazený z peněz daňových poplatníků, které ale chybí? 

Kdyby generálové Vězeňské služby byli podnikatelé, zkrachovali by. Ve Všehrdech vězeň za den věznici “vydělá” mínus 10 Kč

Podle Výroční zprávy Generálního ředitelství Vězeňské služby byla celková zaměstnanost odsouzených 54%. To by rozhodně byl úctyhodný výsledek, kdyby to nebyl podvod! 

Z dat, které Vězeňská služba totiž zveřejnila ve Výroční zprávě vyplývá, že vězni jsou sice “zaměstnáni”, ale generují jen velmi malý nebo dokonce záporný zisk. 

Pro vaši informaci, spočítali jsme, že nejvíce věznicím vydělají vězni v Heřmanicích, kde je zařazeno do práce v průměru 18 vězňů na den, a to 172 Kč za den na jednoho vězně. Naopak věznice ve Všehrdech generuje záporný zisk a to mínus 10 Kč na jednoho vězně, ale “zaměstnává” v průměru 46 vězňů denně.  

Ostatně všechna data z tabulky nesoucí název “Přehled Středisek hospodářské činnosti“ stojí za povšimnutí. Dle ní to totiž spíše vypadá, že než aby se věznice a jejich vedení snažilo aktivně zapojovat vězně do spolufinancování vězeňského systému, podobně, jako za dob totality, jen čaruje s čísly a chlubí se líbivými Potěmkinovými vesnicemi, které, ale opět platí daňový poplatníci a peníze pořád chybí. 

zdroj: výroční zpráva generálního ředitelství vězeňské služby

Počet vězňů klesá, zaměstnanost vězňů stoupá, ale výdaje na vězeňství rostou! Jak je to možné?

zdroj: stránky Generálního ředitelství Vězeňské služby

Jak je patrné z tabulky v roce 2012 měla Česká republika o 4038 vězněných osob více než v roce 2020, ale do práce bylo zařazeno pouze 49% z nich, zatímco v roce 2020 procento pracujících vězňů stouplo o 5%, jak je tedy možné, že zatímco náklady na vězeňství v roce 2012 byly “jen” 7.824.888.140 Kč, jsou náklady na vězeňství 12.251.152.980 Kč?

Z těchto čísel a skutečností až mrazí. Skoro to vypadá, jakoby si Generální ředitelství Vězeňské služby z daňových poplatníků udělalo dojné krávy a jeden se pak neubrání myšlence, jestli by si lidé na Generálním ředitelství neměli obléknout basmanskou “uniformu” a jít si sami sednout do vězeňských cel.

Stanfordský vězeňský experiment. Víte na co poukazuje? Na dysfunkci českých věznic.

Pokud máme mluvit o funkčním vězeňském systému, který v budoucnu nebude generovat recidivisty a časované bomby, jenž mohou neplánovaně vybuchnout a ohrozit tak naší společnost, měli bychom vědět, jaké závěry přinesl Stanfordský vězeňský experiment a vyvarovat se tak chyb, které neustále lidstvo opakuje.

Už jste o tom slyšeli?

Neděláme si iluze, že o Stanfordském sociálním experimentu je ve společnosti široké povědomí, ale jelikož chceme jeho závěry využít v budoucnu pro kompletní reformu našeho dnes nefunkčního vězeňství, které je navíc i neúnosně drahé, neboť v době, kdy státní dluh činí přes 3 biliony korun, se vězeňství každým rokem dotuje částkou okolo 11 miliard, tak vás s ním ve stručnosti seznámíme.

Na myšlenku vzít 24 studentů, rozdělit je na dvě skupiny, určit jim role vězňů vs. dozorců a sledovat vývoj jejich chování, přišel v roce 1971 jistý americký psycholog Philip George Zimbardo. Chtěl dokázat, že váleční zločinci, kteří se během výkonu své služby za druhé světové války v koncentračních táborech dopouštěli nelidského zacházení na lidech v nich uvězněných, nutně nemuseli do výkonu svého tehdejšího zaměstnání nastupovat se sadistickými sklony, ale jejich lidská povaha byla potlačena přidělenou rolí.

Zimbardo si pro svůj experiment vybral záměrně psychicky stabilní, nekonfliktní studenty s vyrovnanou a přátelskou povahou. Na vězně a dozorce byli dobrovolníci rozděleni náhodně. Samotného experimentu se mělo ze začátku zúčasnit pouze 18 studentů s tím, že ostatní měli zůstat jako náhradníci. V roli ředitele věznice byl sám Philip Zimbardo a v pozici hlavního dozorce byl David Jaffe.

Každá role měla pevně stanovená pravidla

Vězni museli být ticho v době odpočinku, po zhasnutí světel, v průběhu jídla a vždy, když je dozorci převáděli. Museli se hlásit čísly, museli dozorce oslovovat „Pane nápravný důstojníku“, jakékoliv jejich pochybení mohlo být trestáno tak, jak „nápravný důstojník“ uznal za vhodné a samozřejmě měli povinnost nosit vězeňskou uniformu. Za špatný stav ustrojení do uniformy či uniformy samotné mohli být vězni trestáni tak, jak „nápravný důstojník“ uznal za vhodné.

Pravidla pro dozorce byly o poznání jednodušší. Jejich úkolem bylo dohlédnout na to, že vězni dodržují určená pravidla, za přečiny proti nim je směli potrestat, avšak nesměli použít násilí.

Nutno dodat, že všichni účastníci nebyli soudně trestáni a jednalo se skutečně pouze o experiment. Všichni účastníci tak měli povědomí o tom, že nikdo z nich nic špatného v minulosti neudělal, „vězni“ jsou slušní lidé bez trestné minulosti a za svou účast dostali dokonce zaplaceno. Věděli dokonce i o tom, že celý experiment bude trvat pouze 14 dní, přesto všechno musel být předčasně ukončen, jelikož se „dozorci“ začali k vězňům chovat nelidsky, týrali je, šikanovali a dokonce došlo i na fyzické násilí. Pouhých šest dnů stačilo účastníkům experimentu v roli dozorců k tomu, aby začali účastníky experimentu v roli „vězňů“ tyranizovat.

Vězení má být o spravedlnosti, nikoliv o pomstě.

Obecný závěr studie byl poměrně silně kritizován, neboť se dotýkal problematiky válečných zločinců a jejich přečinům proti lidskosti. Zimbardo tímto experimentem chtěl dokázat, že se těchto zločinů nedopouštěli lidské zrůdy, ale obyčejní lidé. Za tento experiment Philip George Zimbardo získal cenu Nadace Vize 97, kterou založil prezident Václav Havel se svou manželkou Dagmar Havlovou a předání této ceny doprovázelo české vydání knihy Moc a zlo.

My závěry z tohoto experimentu chceme aplikovat do našeho vězeňského systému, neboť, naše vězeňská služba a vězni mají úplně stejně stanovená pravidla, jako měli dobrovolníci na Stanfordském vězeňském experimentu a bylo by pošetilé tvrdit, že pokud se nechají svou nabytou mocí ke zlu zlákat lidé, kteří vědí, že jejich „vězni“ jsou všichni do jednoho nevinní, skutečné bachaře by ani ve snu nenapadlo se sadisticky, podle a nelidsky chovat ke skutečným odsouzeným. Jenže trestem pro vězně má být to, že mu byla odepřena svoboda, nikoliv jeho lidská práva. Navíc, jak chcete člověka motivovat k tomu, aby se choval slušně a zákoně, když na něm samotném pácháte bezpráví a tyranii?

© 2021

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑